Sebepoznání, studium svatých písem, Sep 2, 2017
Hledání svého vlastního já, jakožto nedílné součástí celku je velmi těžký úkol. Mnohdy, myslím si, strávíme celou řadu let, aniž bychom věnovali pozornost tomu, jaké místo tady na světě nám náleží. Je asi přirozenější poslouchat naše osobní ego a snažit se o úspěch v kariéře, hromadění majetku, založení rodiny, "mít přehled", atd...těch nároků a očekávání je v dnešní době už tolik, že se mi je nechce ani vyjmenovávat. Pochopení sebe sama je tedy odsouváno na vedlejší kolej.
Pro mě je celkem přirozené klást si otázku, jaký je můj úkol, co mám v tomto životě se naučit, prožít, předat, poznat, jak být šťastný. Čas na to, abych mohl tyto věci zjišťovat, je třeba si prostě udělat. Někteří tráví hodiny u televizní obrazovky a přesto jsou schopni tvrdit, že nemají čas na to či ono. Tady dochází k porušení Satjy, protože je to nepravda. Bránit v sebepoznání nám může neochota cokoliv měnit, zaběhané stereotypy, strach ze zhroucení představy o tom "kdo jsem já", jak mě vnímá okolí (nejkřiklavěji u coming outu).
Je důležité krok za krokem se přibližovat k podstatě. K našemu pravému já. Sebepřijetí tím pádem by mělo následovat přirozeně. Pokud chceme žit v sebeklamu a utvrzovat se o nějakých představách, jakože jsem takový nebo makový, tak prostě jsme odsouzeni k neúspěchu na naší duchovní cestě a troufám si říct, že i k nemocem, potažmo nedostatku pocitu štěstí anebo dokonce pocitu vnitřní prázdnoty.
Pamatuju si celkem jasně, kdy jsem se začal hrabat ve svých pocitech a snažil jsem se být upřímný k sobě a přestával jsem tolik vzdorovat postupně těm šílenostem, které jsem chtěl dělat nebo které mě napadaly. Je nesmírně bolestné, když se rozpadá vaše iluze, kterou jste desetiletí o sobě budovali. Ale je to pouze jistý mezikrok. Málokdo je schopen popsat, jak je možno se cítít, pokud tuto mezifázi člověk překoná. Věřte mi, že mít nebo nemít svobodu být tím kým jste, je obrovský rozdíl.
Jóga nám napomáhá v tom, že ztišuje naši splašenou mysl a ukazuje nám stavy vědomí, které jsme nepoznali, ba ani nedoufali, že prožijeme. Jakmile ucítíme svobodu mysli, cítíme, jsme natolik přesvědčeni tím, že je to správně, že už si ji nechceme nechat vzít. A tak nás život přirozeně přinutí postupně odhazovat všechna břemena, které nám naši mysl zatemňují. Opouštíme naši nevědomost. Začínáme žit pro sebe, pro život samotný, nikoliv pro to, abychom se tupě snažili vyhovět všem v našem okolí.
Ruku na srdce, kolikrát jste se potkali s tím, že lidé okolo vás vám bránili v nějaké změně? "Tohle nejsi ty, já tě nepoznávám. Co se to s tebou v poslední době děje?" ... Okolí nás chce mít pořád stejné. Máme-li jim všem jejich přání splnit, tak musíme zcela ustrnout ve vývoji. Zaseknout se a v žádném případě se neměnit. To není jógové. Jóga směřuje nejvýše v rozvoji. Nabízí tolik nástrojů pro seberealizaci.
Svádhjája je ovšem také studiem svatých spisů. Samozřejmě je tím myšlena literatura, která pochází z Indie a ve které jsou obsažena moudra, která vám mohou pomoci změnit život. Máme dnes k dispozici spoustu materiálů pro studium, také díky internetu. Potřebujeme ale schopnost rozlišování, abychom věděli, co je pro nás dobré a co ne.
Vzhledem k tomu ale, že už jen principy jamy a nijamy jsou materiál na celý život (nebo mnoho životů), ve kterém se lze zdokonalovat, nepotřebujeme těch informací zase tolik. Jak jsem již někde zmínil. Někdy stačí jeden verš nebo citát, ve kterém je obsažena pravda, abychom něco důležitého pochopili a zlepšili ve svém životě. Ale připomínám, že je podstatné na všem pracovat s dodržováním santóši (spokojenost), abychom si neubližovali (áhimsa).
