Feb 25, 2020
Tato dvě slova jsou jistou reprezentací dvou odlišných přístupů k životu. Préja v sanskrtu označuje něco, co přináší libé pocity. Pro většinu z nás to mohou být sladkosti, chvála... Šréja naopak označuje to dobré, správné. Tedy například ráno vstát a cvičit, i když se nám nechce vylézt z postele.
Tento koncept se objevuje v Kathópanišad (tedy v upanišadě, která se jmenuje Katha). Pojednává o rozhovoru boha smrti Jama s klučinou jménem Ničikétas. Příběh je to moc hezký, otec svého syna daruje ve vzteku bohovi smrti a slib musí dodržet. Ten tedy odcestuje za Jamou, ale ten není doma. Nechat hosta čekat tři dny o hladu je zcela nepřijatelné, i pokud jste náhodou zrovna bohem smrti, tak se tedy Jama Ničikétasovi omlouvá a nabídne mu splnění tří přání.
Ten si šikovně zvolí první dvě, ale teprve to třetí přání je pro nás důležité. Ptá se totiž Jamy na to, jak je to vlastně se smrtí. No bůh se vykrucuje a nechce Ničikétasovi říct pravdu, tak mu nabízí všechno možné. Ničikétas je ale moudrý a tak všem lákadlům odolá a trvá na své otázce.
Už zde nacházíme symboliku toho, co je příjemné. Bůh Jama se snažil všemožně Ničikétase odvést od té důležité otázky, kterou by mu vyjevil Pravdu. Ale ten se nedal. Vidina vlastního království, bohatství, žen a pod. s ním ani nehla.
Toto by v sobě měl kultivovat i jógový aspirant. Měli bychom se snažit věnovat pozornost tomu, co je pro nás dobré. Nikoliv se nechat zlákat tím, co je pouze příjemné. V dnešní době je těch lákadel tolik, že si každý najde to své, čím může zaplnit tu těžce popsatelnou prázdnotu, která na něj občas dolehne. Znáte ten pocit, kdy si prostě sednete, vaše mysl vás neustále bombarduje nějakými bláboly a vy ve svém nitru pocítíte prázdnotu. Máme tendenci na to okamžitě reagovat. Zvedneme se a jdeme do lednice. Nebo vezmeme do ruky mobil a začneme projíždět facebook. Nebo někomu zavoláme. Jen aby tady nebylo to nesnesitelné ticho. To je préja. To je cukrárna, kino, hudba. Nenechte se zmást, netvrdím, že jsou tyto věci špatné. Jsou to pouze náplasti. Je to něco, čím přehlušujeme něco jemného, tichého, moudrého.
Přehlušujeme tím hlásek naší intuice, naší Vidžňány, transcendentální mysli. Ta ví, co bychom měli dělat. Ale bohužel není tak hlasitá jako taneční hudba z rádia. Nevoní tak dobře jako teplý hambáč z mekáče. Ta zní spíše jako mantra ÓM a voní jako lotosový květ. Šréja je tedy to správné. To, co třeba není tak snadné. Omluvit se člověku, kterému jsme ublížili. Přiznat svou chybu. Sníst zdravou snídani. Nechat se zpomalit, když nás brzdí auto před námi.
Kultivací tohoto principu konání toho správného se budeme postupně posouvat blíže ke své Svadharmě. Najdeme to, na co se hodíme. To, k čemu jsme stvořeni.
Jako všichni ostatní jsem se vždy hnal za tím příjemným. Za úspěchem. Chtěl jsem "něco dokázat". Myslel jsem, že si odžiju ten svůj dokonalý život, zapíšu se do dějin a nejspíš jsem i věřil, že mi pak po smrti udělají pomník a pojmenujou po mně nějakou ulici v Brně. Je to opravdu srandovní. Dokázal jsem akorát to, že nepotřebuju nic dokazovat. Nechávám se vést životem a snažím se mu moc nevzdorovat. Člověk trochu může kormidlovat, ale s mocnými proudy života nenaděláte nic. Musíte se nechat nést. Je to báječné.
Znamená to, že neposlouchám hudbu a že nejím sladkosti? Znamená to, že sociální sítě jsou nemoc a všechno je vlastně špatně? Jak tušíte, tak zřejmě to tak černé není. Šréja je věnovat se tomu, co dává smysl a někam vede - je pro nás dobré. Šréja pro mě znamená ráno vstát a cvičit, bez ohledu na to, co mi k tomu má potřebu vykládat moje mysl (Manas - já jí říkám Máňa). Préja je, že si cvičím na drahé jógamatce, která se mi líbí. Šréja je, že na ní nelpím a když se mi zničí, tak nehnu brvou. Préja je, že si dám sklenici vína, protože je to požitek pro smysly. Šréja je, že si nedovolím se opít. Snad tomu rozumíte.
Jóga je vždy o harmonii a nikdy o zákazech a příkazech. My bychom tady na západě chtěli, aby nám to někdo nalajnoval a udělal všechna rozhodnutí za nás. Svěříme se do jeho rukou a všechno bude fajn. Ať je to výživář nebo psycholog. Jóga je ale jiná. Chce, abychom tu práci udělali sami. Sami máme projít vývojem, (to je vlastně smysl života), abychom dosáhli postupně poznání. My máme přijít na to, co je dobré a co jen příjemné. Je to na nás, jaká budeme dělat rozhodnutí. Máme možnost volby. Když se ale vydáme cestou Préja a budeme si jenom užívat, tak se tím připravíme o svobodu. Zastavíme tím svůj vývoj a vlastně z hlediska jógy promrháme svůj život. Cílem je totiž prožití jednoty (Jóga) naší individuální podstaty (Átman) a božské podstaty (Brahman).
