Sep 21, 2019
Aštanga jóga - AŠTA znamená osm a ANGA znamená něco jako úd, končetina. Tady "na západě" máme rádi všechno lineární, tak si to vykládáme jako osm stupňů jógy a hned se nám v hlavě utváří konkrétní představa žebříku nebo schodů, po kterých máme postupně vystoupat. V tom se právě ale mýlíme. Nejprve si projděme jednotlivé stupně.
1. Jama - soubor pěti určitých "zákazů", které máme dodržovat, abychom si zaručili bezpečnou a úspěšnou jógovou cestu. Jedná se o neubližování, nekradení, nelhaní, nelpění a zdrženlivost (Brahmačárja bývá vykládána různě). Jednotlivými těmito body se trochu více do hloubky zabývám v ostatních příspěvcích. Valná většina jógových aspirantů si přečte hned na začátku, co se to teda po nich chce, aby se mohli vydat na duchovní cestu a hned dostanou plno zákazů a řeknou si asi, no tak na to kašlu. Já budu radši jenom cvičit. Chápu. Vrátím se k tomu později.
2. Nijama - soubor pěti vlastností, tendencí, které jsou žádoucí a které bychom se měli snažit kultivovat. Máme tady čistotu, sebepoznání, spokojenost, disciplína a uctívání vyšší podstaty. Řekl bych, že se tyto body postupně naší jógovou praxí rozvíjejí a stávají se pro nás přirozenými. Není to v žádném případě něco, do čeho bychom se měli nutit. O tom ale po tom :)
3. Ásana - tak konečně to je to, co nás láká na podložky. Ásana znamená "sed", dle definice (toho jediného, co Pataňdžali o ásaně napsal ve slavné Jóga Sútře) musí být sukham a sthíra tedy pružná (snadná) a pevná. V sanskrtu je celkem běžné, že se slova dají všelijak rozdělovat a podle toho nabývají různých významů, překladů. V tom je genialita toho jazyka, že se dá ledasco schovat jakoby mezi řádky. Máme tedy sedět pevně ale pohodlně. Proto cvičíme pozice, krije (techniky prováděné v souladu s naším dechem), šatkarmy (očistné techniky), mudry (neurosvalové stimulátory, gesta, která ovlivňují nejen nervový systém). Šiva Samhitá nebo Ghéranda Samhitá, Hatha Pradípika mají každá jinou představu o stupních jógy, ale to není pro nás teď podstatné.
4. Pránájáma - kontrola prány, energie. Překládá se i jako prodloužení dechu. Opět Pataňdžali říká, že pránájáma začíná zastavením dechu. To dá rozum, protože se pomalu přibližujeme práci s myslí a zpomalení dechu přináší zklidnění. Pránájáma nám umožňuje přímo ovlivňovat fungování našeho nervového systému a tím tišit naši mysl (nebo naopak nabudit, podle toho, co v danou chvíli potřebujeme). Pránájáma bohužel patří k opomíjeným technikám, na veřejných lekcích jsem se s ní setkal jen výjimečně a popravdě, většinou se jednalo o nesprávně prováděné složitější techniky (např. nádí šódhana), které nesplňují základní požadavky pro to, abychom vůbec mohli začít pracovat s dechem. Zejména tedy plnost a rytmus.
5. Pratjáhára - tady stojíme na pomezí takzvané bahiranga jógy (vnější jógy) a antaranga jógy (vnitřní jógy). Pratjáhára už je téměř nepřeložitelná. Prati znamená "proti". Á znamená "směrem k" a hára je z kořene "hr" což znamená nést, vést. Takže z toho asi nemáme moc rozum. Obecně ji vnímáme jako obrácení smyslů PROTI jejich přirozenému VEDENÍ. Tedy obrácení pozornosti dovnitř, odklonění se od smyslových vjemů přicházejících zevnitř. Z praktického hlediska je to to, o co se pokoušíme při relaxaci (a někdy u toho bohužel usneme). Když například cvičíme, naše pozornost je uzamčena v těle a netoulá se po okolí, tak si třeba potom zpětně uvědomíme, že pod okny někdo seká trávu, asi se to dělo už nejakou dobu, ale my jsme si toho "nevšimli", nerušilo nás to. Pratjáhára nás má tedy při praxi provázet neustále a napomáhat jednobodové koncentraci.
6. Dhárana - koncentrace. Je to velmi jednoduché. Přivedeme pozornost k jednomu bodu, pohybu, dechu, prostoru mezi myšlenkami, mantře, zvuku, neslyšenému zvuku,... čemukoliv. Představivosti se meze nekladou. Stále nám má jít o koncentraci, tedy o to, aby se pozornost nikde netoulala a my jsme se zaměřovali jen na ten daný "objekt" (který může být velmi jemné povahy a také se doporučuje, aby byl "duchovní kvality", například nějaký pro vás důležitý symbol). Máme tedy trojici pozorovatel + pozorované (objekt) + pozorování.
7. Dhjána - meditace. Je to srandovní, že tolik lidí mluví o meditacích, jak meditují půl hodiny atd. Vím, že je to jen slovo, ale v józe prohlásit, že medituji, je přinejmenším úsměvné. Meditací rozumíme stav, kdy takzvaně zapomeneme sami na sebe. Při koncentraci MY něco děláme, koncentrujeme se. Je tam ta výše zmíněná trojice. Ale u meditace odpadá pozorovatel. Zůstane nám tedy dvojice pozorované (objekt) a pozorování (ta činnost). Již ji ale neprovádíme my, děje se sama. K tomu se nedá přinutit a nedá se to ani naučit. Prostě se to může stát, k meditaci může dojít, pokud máme poctivou jógovou praxi a pokud je nám dopřán díl milosti někde tam z nebe. Oproti koncentraci tedy mizí úsilí, zůstává předmět pozorování a ta činnost samotná. Blízíme se k cíli.
8. Samádhí - stav na který slova nestačí. Mně se ale líbí návaznost na definice podle té trojice. Zmizel nám pozorovatel, nechali jsme se unést, a nyní v samádhí zmizí i pozorované, tedy ten objekt a zůstane jen pozorování. Jsme. Toť vše. Jsme sat-čit-ánanda. Bytí-vědomí-blaženost. Je to stav, který se dále dělí. To teď není podstatné. Podstatná je naše podstata, kterou v tomto stavu jogín prožije a je navždy změněn, již se nedokáže odvrátit od jógové cesty a míří k nirvikalpa samádhí, tedy stavu trvalého pohroužení do božské podstaty. Je nadále schopen normálně žít, jen z něj vyzařuje poznání, nekonečný klid, stává se realizovanou bytostí.
Teď jsem si nachystal půdu pro to, abych mohl zasadit jedno důležité semínko do vaší hlavy. Jóga je spojení. Jóga je vždy o syntéze a o harmonii, vyvážení. Jóga je jednou ze šesti klasických škol indické kultury a je ta nejpraktičtější. Jóga je plná návodů, technik a přivede nás k poznání naši vnitřní božské podstaty. Musíme ji ale přijmout celou, tak jak se předává dál napříč generacemi. Její součástí je i Jama a Nijama, morální kodex. Život sám nás dokáže naučit, že se tomu nevyhneme. Dokud nebudeme kultivovat v sobě to žádoucí, budeme se trápit. Jóga chce odvahu. Patří do ní i práce s tělem, jak jsem řekl, je to cesta velmi praktická. Nebuďme ale slepí, jóga nás nemá naučit si dát nohy za hlavu. Má nám pomoci objevit sebe sama.
Prožít sebe sama můžeme i v bojovníkovi 1 nebo sedu na židli. Pozice děláme proto, abychom byli schopni nerušeně sedět s rovnou páteří a neblokovali tím tok energií (ty totiž rostou a náš systém to musí být schopen unést). Ale i v pozici musíme dodržovat Jamu, například neubližování (Áhimsá) nebo také Satja (pravdivost), abychom si něco nenalhávali, že nemáme vysoký tlak a pak prováděli bhastriku. V pozici se snažíme o práci s dechem a všechny dechové techniky se provádějí v nějaké jógové pozici. U práce s dechem musíme být ještě čistější, opatrnější, nelpět na nějakých výsledcích, nepřemáhat se. Můžeme si ublížit, když budeme nasilu například prodlužovat zádrže dechu. Všechno chce čas a za naši případnou netrpělivost nás jóga potrestá. To bych podepsal.
Pratjáhára, tedy stažení smyslů dovnitř, musí být také přítomna i v ásaně. My se chceme koncentrovat, soustředit, případně s pozicí i splynout. To nepůjde, když se necháme rušit funěním souseda nebo v relaxaci něčím chrápáním. Naše pozornost se časem stáhne jako paprsek laseru a bude schopna nevnímat nic jiného než předmět pozorování. Pokud ale nebudeme umět sedět, nebudeme mít touhu po sebepoznání, nebo se sebou budeme nespokojení, pokud nebudeme mít plný dech, nebudeme jíst čistou zdravou stravu, nebudeme dostatečně odpočatí, nebo nám bude chybět kázeň, nepodaří se nám posunout vpřed ke světlu.
Má to teda vůbec smysl? Když vím, že tohle všechno nezvládnu, tak bych se na to mohl zrovna vykváknout, ne?
Byla by to chyba. Je v tobě, ve vás, v nás, NĚCO, co nás ke cvičení táhne. Je to naše touha po poznání převlečená do různých hávů, ale je to stále ta samá primární touha po pochopení smyslu své existence. Nejsme nikdo dokonalým adeptem jógy. Věřte ale tomu, že když se budete přiměřeně snažit, ale zároveň tomu dokážete dát i trochu volný průběh, život vás povede sám. A bod po bodu se budete zlepšovat v jógovém způsobu života. A když tam nahoře uznají za vhodné, nadělí vám kratičké ponoření do meditace a to vás vystřelí až do vesmíru.
Po návratu zpátky do těla už nebudete pochybovat o tom, že vydat se cestou jógy má smysl.
