Aug 6, 2019
Anthony de Mello byl první člověk, který mi skrze svá slova ukázal, že očekávání stojí na počátku skoro každého utrpení. Je to zajímavé uvědomění. Totiž opravdu skoro pokaždé, když jsme nespokojeni, něco se nám nelíbí, tak je to proto, protože jsme si to představovali jinak. Nepřijde vám to srandovní? Bolest a utrpení vám nezpůsobuje realita samotná, ale to, že jste o tom, jak bude vypadat, dopředu vytvořili vlastní představu.
Já bych to nazval jako velmi hloupé chování.. On se s tím nemazal a takovému člověku řekl, že je osel.
Proč bychom si sami způsobovali utrpení? Já vám to řeknu, je to proto, protože si prostě nemůžeme pomoct. Jsme zvyklí fantazírovat a malovat si, jak se co odehraje. Děláme to tak automaticky, že si to ani neuvědomujeme.
Dobrý příklad se jeví dovolená. Představte si to. Najdete levné letenky, vídíte tam ten název exotické země, představíte si pláž... Jak vypadá?
Krásná voda, svítí slunce, jste tam sami.
Jo no. Ale co když bude pršet? Budete zklamaní a budete si nadávat, že jste zvolili špatný termín? Proč jste si tu pláž představovali zalitou sluncem? Automaticky.
Dále tam může být plno lidí, nebo ani nestihnete let, ... Nechci, aby to vyznělo, že je lepší být škarohlíd. Uznejme ale, že je hloupé si vše malovat dokonalé a pak být nespokojený. Je stejně tak hloupé si malovat vše černé a rozčilovat se nad problémy, které ještě ani nenastaly.
To, kam se nás snaží jóga přivést, je přítomný okamžik. Prožívání toho, co je teď. Ano, musíme plánovat, kdybychom si dovolenou nenaplánovali, tak ani nikam neodjedeme. Nám se ale musí dařit z "plánovacího módu" vystoupit a pak žít. Náš běžný stav bytí bude prost veškeré negativity, pokud nebude poskvrněn nekonečným plánováním a očekáváním. Domluvíme se kam pojedeme, zařídíme detaily a pak to necháme být. Až přijde vhodná doba, tak nasedneme do letadla a pojedeme. Jak tam bude? Kdo ví...
My prostě jedeme a užíváme si všechno. Užíváme si to, že žijeme, že vůbec můžeme někam jet. Krásu našeho vnitřního prostoru nám nepokazí ani davy turistů a ani hromy blesky. Nenechte se vtáhnout do žádného očekávání.
Nejsem žádný přeborník na život v přítomném okamžiku. Ale snadno poznám, kdy poleví má disciplína a dovolím mysli vtáhnout mě do víru představ. Poznám to jednoduše tak, že se najednou cítím pod tlakem. Že nevidím ten prostor. Mám najednou pocit, že něco musí nějak být. Že já něco musím zařídit. Tehdy je dobré navzdory veškerému odporu sednout na zadek a praktikovat koncentraci.
Pokud to nevyjde, tak nejprve rozbít mysl nějakou radžasickou aktivitou a pak sednout a praktikovat koncentraci. Každé vystoupení (nebo spíše sestoupení) do hlubin mysli a polapení-se do jejích lstivých chapadel vás bude následně stát nemalé úsílí, při návratu domů, do přítomnosti.
Každý máme život úplně jiný a těžko najít styčnou půdu. Starým Indickým mudrcům se ale naštěstí podařilo docela dobře rozluštit, jak lidská mysl funguje. Z jejich moudrosti můžeme těžit dnes stejně, jak z ní těžili jiní před tisíci lety. Zastavme se na chvíli a zkusme si nic nijak nemalovat. Neřešit. Nepřepínat.
Pocítíme v sobě sílu, že jako oddaný jogín, setrváváme otevření, milující a plni blaženosti, zcela indiferentní vůči kalamitám světa.
